EPO Survival 2014 – poprvé to bolí
V sobotu 24. května jsme se účastnili letošního EPO Survivalu neboli 13hodinového závodu v přírodním víceboji dvojic. Bylo to parádní, skvělá organizace, počasí akorát, super zážitek. Startovalo se v sobotu ve 3 ráno, do cíle jsme museli dojet maximálně ve 4 hodiny odpoledne. Závod měl několik částí – cross, trekovou a bikovou. Sbírali jsme kontrolní body, jež byly zakreslené v mapě a absolvovali několik aktivit – lezení, in-line, kanoe, bolscross, hledání kontrol v jeskyni, OB a biatlon.
A co bych k tomu mohla říct dál?
Bylo půl třetí ráno a nám proběhlo hlavou, že v kempu se probouzí 280 lidí, kteří nemůžou být normální. Organizátoři nás budí playlistem evidentně poctivě vybraných písniček – Eye of the tiger (Rocky Balboa), Je ráno, Anno! apod.
Ve 2:58 už jsme stáli jen nalehko s čelovkou na startu a přesně ve tři hodiny závod odstartoval. První povinnou disciplínou byl cca 5 km cross, kdy jsme nejprve vyběhli na Karlštejn, pak bahnem nad Karlštejn a pak pomalu bahnitými cestičkami dolů do depa. Tahle část se mi moc líbila.
V depu jsme si vzali potřebné věci na trekovou část a poklusem vyrazili hledat pěší kontroly. Po rovince a z kopce během, do kopce krokem. Sparring byl gentleman, tempo nechal udávat mě. Tahle část měla svou atmosféru. Čtyři hodiny ráno, všude tma, přesto bylo vidět široko do kraje a tu a tam pár čelovek. Našli jsme první kontrolu. Pak jsme se rozhodovali, zda poběžíme pro další za 40 b., která je po trase ostatních kontrol, nebo pro tu za 80 b., která byla dál a mimo. Samozřejmě jsme se jednoznačně rozhodli pro tu za 80 b. Přestože byla ´detailně´ popsaná „západní úpatí lomu“, nenašli jsme jí. Běželi-šli jsme tedy dál, pro další kontrolu, kterou organizátoři z místa s popisem ,,vrchol“ CHKO přesunuli někam níž, jelikož k ní nevedla žádná rozumná cesta. To jsme si ale při večerním výkladu trasy nepoznamenali (padla tam nějaká suverénní věta typu „To si budeme pamatovat.“) Byli jsme tedy na vrcholu, sráz před námi, vlevo, vpravo. Údolí jsme měli jako na dlani. Nejrozumnější cestou jsme to vzali dolů. Všude to vonělo. Sestup jsme si sice udělali sami těžší, ale o to zábavnější. Sestoupali jsme dolů a Kuba už se našel, kde že to jsme. Pak už jsme našli všechny kontroly, které jsme si usmysleli. Organizátoři nás protáhli tím nejhezčím, co v okolí bylo (jeskyně, lomy, vodopád).
Dorazili jsme na Alkazar, kde nás čekalo lezení, jeskyně a in-line. Nemyslela jsem si, že polezu, lezla jsem všehovšudy tak 4x na umělé stěně, ale říkala jsem si, že to pořád vypadá bezpečněji než ferrata na Triglav ve Slovinsku. A tak jsem poprvé vylezla svou první skálu (pocit k nezaplacení). Odjistila jsem i Kubu a získali jsme dalších 120 bodů na konto. Pak jsme si ještě našli další 3 kontroly v jeskyních, ujeli 10 km na in-linech a pokračovali dál v cestě.
Doklusli-došli jsme do depa. Po crossové a trekové části jsme měli v nohách krásných 17 km. Nohám jsme nechali odpočnout na dalším úkolu. Sedli jsme do kánoí a plavili se pro další kontroly proti proudu Berounky. Nahoru i dolu, rychlost jsme měli přibližně stejnou. V rámci kánoí mě tu čekalo ještě slanění z mostu do lodi, kterou přesně pode mě vmanévroval Kuba. Naprosto profesionální akce – jak z filmu.
Dopádlovat zpátky do depa, něco sníst, vzít kola a pokračovat na další bikovou etapu. Celkem jsme najeli přibližně 30 km. Nešlo o množství kilometrů, ale o terén. Chvíli po asfaltu do kopce a pak už větší část po mokrých kamenech a opravdu velkým bahně. Pochopitelně z kopce do kopce. I krize se dostavila. Energy gel, pití, odlehčit a nějak jí skousnout. Dojeli jsme na další disciplínu bolskros. Cross terénem nahoru po čtyřech, dolů po zadku. Nahoru – dolu – nahoru- dolu – nahoru – dolu – přeplavat zatopený lom (což bylo naprosto dokonalé) a zas nahoru-dolů.. Následně na to jsme sedli na kola a jeli pomalu k cíli, abychom stihli dojet na čas. Do cíle jsme měli přijet do 16:00. Dorazili jsme 15:55. Unavení, šťastní a zfetovaní endorfiny. Pro mě to byl naprosto skvělý zážitek.
Ještě jednou bych chtěla poděkovat mému sparring partnerovi, že mě do téhle akce uvrtal a jak gentlemansky se celou dobu staral. Velký dík patří i organizátorům za parádní organizaci a ostatním závodníkům za to, jak skvělou atmosféru během celé akce vytvořili.
PS. Při závodě to nebolí, na to není čas. Bolí to až následující den :)
Katka Kaňová