Pražská stovka 2011 – rozhovor s vítězi
Ve dnech 2. až 4. prosince proběhl 18. ročník závodu Pražská stovka. V cíli bylo nejrychleji moravské trio Jan Zemaník, Zbyněk Cypra a Rostislav Filipec. A právě tyto tři vítěze jsme po závodě poprosili o zodpovězení několika otázek.
Jak se ti líbila trasa letošního ročníku? Která pasáž ti přišla nejtěžší?
Honza Zemaník: Letošní trasa byla super, oproti loňsku, kdy bylo plno sněhu a velký mráz, jsem si jí osobně hodně užil. Nejtěžší pasáž? Asi Modřanská rokle.
Zbyněk Cypra: Trasa vedla nádhernou krajinou a místy mě mrzelo, že je tma a nemohu se naplno kochat. Až K 12 “Vyhlídka” mi to vynahradila – romantické místo s výhledem, přestože se koryto řeky schovalo v mlíku. Nejtěžší byly pro mě chvilky, kdy jsem se na špici ocitl úplně sám a společnost mi dělaly jen mé kamarádky čelovka a GPS :-D
Rostislav Filipec: Trasa byla krásná a náročná. Nejtěžší byl pro mě začátek, pronásledovaly mě střevní potíže.
V jakou chvíli se vykrystalizovala vaše trojka, která to dotáhla až do cíle?
Honza Zemaník: Běželi jsme docela dlouho ve skupince asi sedmi lidí a někde na 60 km jsme se díky rychlému seběhu odtrhli.
Měli jste v závěru informace o tom, jak daleko jsou za vámi další běžci? A byly ke konci vůbec nějaké pokusy o roztrhání vaši trojky?
Honza Zemaník: Vůbec jsme nevěděli co se děje za námi a jaký máme náskok, tím pádem jsme museli držet pořád pekelné tempo. Ne nechtěli a ani jsme neplánovali ke konci nějaký souboj, byla to parádní spolupráce až do konce, za kterou klukům moc děkuji.
Jak probíhala spolupráce ve chvíli, kdy jste již byli na čele pouze tři? Nebo to odtáhl jen jeden z vás?
Rostislav Filipec: Spolupracovali jsme jako motorek švýcarských hodinek. Vlastně ne, ty chodí přesně. Jako motorek kvalitních hodinek, které zrychluji. :-)
Jak bys zhodnotil tempo závodu? Klasika nebo větší kvapík než bys čekal?
Honza Zemaník: Z mého pohledu byl začátek docela rychlý, ale běžel jsem si svoje, přesto jsem prošel docela velkou krizí a nebýt kamarádů, kteří mě vyhecovali a gumových medvídků, asi bych to tempo v závěru s kluky neudržel…
Zbyněk Cypra: Musím se přiznat, že jsem zadrbal start. Nějaká dobrá duše v hospodě pustila hlášku, že se nestihne do 23 hod prezentace a start bude posunut. Když jsem úderem 23 uslyšel nenachystaný odpočítávání a balík se pohnul, začalo peklo v podobě stíhačky a dotažení cca 5 min ztráty hned v úvodu. Studený motor a otáčkoměr v červeném poli – se divím, že jsem se nezadřel. Druhá polovina závodu byla taky pěkně svižná a po přepáleném začátku, jsem si užíval, že soupeři jsou kamarádi a můžeme týmově splupracovat.
Rostislav Filipec: Tempo bylo dost dobré! Přesně takové jsem čekal.
Jak se ti líbila organizace závodu?
Zbyněk Cypra: Každý závod je něčím jiný, jsem zatím ultratrailové miminko, stále se učím. Organizátory chci spíš chválit. Hlavně Olafovy white arrows, ty nás vedly zaručeně do cíle :-D
Co tě čeká dál? Na jaké větší závody se teď budeš připravovat?
Honza Zemaník: Čeká mě teď hlavně regenerace a příprava na další sezónu. Prvním větším závodem bude zimní Adventure Race v Polsku.
Zbyněk Cypra: Příští rok v lednu se chystám na LH24. Bude to největší masakr, který se výstupu na osmitisícovku bude podobat nejvíce ze všech mých dosavadních extrémních akcí.
Rostislav Filipec: Dále mě čekají Vánoce, pak nejspíše Nový rok. V lednu start na 24hodinovce na Lysé hoře. Já se na konkrétní závody nepřipravuji, běhám tak, jak mě to baví, a to mě baví. Například na LH24 se nepřipravuji vůbec, protože poběžím mix štafetu s naši špičkovou bežkyní Petrou Pastorovou, a předpokládám, ze pokud bude chtít zaběhnout dobry výsledek, nenechá si svůj výkon kazit mým šmatláním :-)