Report stříbrného týmu z 5BV 2013

Konečně je pátek a já odjíždím do Frýdku pro Filipa s jednoznačným pocitem bojovat o co nejlepší umístění. Po nachystání, obléknutí a něco málo k snědku (těstoviny jak jinak) vyrážíme já, Filip a Anička do Rožnova pod Radhoštěm na očekávaný závod orientačně-ultramaratonský 5 Beskydských vrcholů.

Potkáváme spousty lidí a i hodně známých, jako kolegy z týmu Libora s Peprem nebo Marka Navrátila s Michalem Peitzem z Salomon-Suunto/OpavaNet, a hlavně největší konkurenci ve složení Zbyněk Cypra s Tomášem Svobodou. Když jsme zjistili, že kluci jdou spolu, padlo ze mě slovo,no tak to bude mazec!!! A skutečně to mazec byl.

Jakmile padl čas startu, vrhli jsme se (259 týmu) na pódium, kde jsme hledali svou obálku, no a letos nám to pěkně ztížili, neboť číslo na obálce bylo napsáno barvou, která jde přečíst jen pod takovým tím fialovým světlem… já jsem hledal obálku přes 5 minut.

Jakmile jsem jí měl, Filip už čekoval, kdo vyběhl a jaký je první vrchol. Byla to Tanečnice směrem na hřebenovku na Bumbálku. Nasadili jsme lehké stíhací tempo, abychom dohnali špici, kde byl mimochodem Libor s Peprem a Marek s Michalem. Ale na naše dlouhé nohy nemají :) Počasí bylo až moc teplé, místy jsme měl pocit, že je snad přes 15°C, ale ve skutečnosti byla teplota do 10°C. S Filipem jsme zvolili krátké funkční triko, kraťasy a kompresní návleky na lýtka, já měl ještě od SLS3 návleky na stehna.

Někde na 8 km začalo jemně poprchávat a oba jsme si začali libovat, neboť to bylo úžasné osvěžení, jemný deštík je vždy přínosem. Jenže to jsme ještě nevěděli, co má na nás matka příroda nachystané!

Jakmile jsme doběhli na Tanečnici 912 m n. m., hned se ozvalo od kontroly:“č. 316 se vrací na základnu.“ Vzal si špatnou obálku…ve mně zamrazilo a po chvíli jsem si uvědomil, že jsme č.293. Uuufffff! Ale ten nešťastný tým byl Libor s Peprem – Libor asi v tom fofru, když hledal obálku přehlídnul svou a vzal si č. 306… To byla velká smůla, škoda, těšili jsme se , jak budeme bojovat!

Druhý vrchol – Lukavice. Jjakoby to bylo schválně, ale ne a ne ho najít na mapě. Nakonec pomohla výška vrcholu 898 m n. m. a menší rada Pepra, rozloučili jsme se s Liborem a Peprem a nasadili stíhací tempo dvou týmu před námi. Zbyněk+Tom a Marek+Michal, kteří vyrazily z Tanečnice dříve. Štreka dlouhá, pořád po červené směrem na Bumbálku přes Soláň, Kotlovou, Vysokou, ale hlavně mlha a hodně deště.

Když jsme přeskočili Lukavici na trase mezi kopcem Bobek (871) a Konečnou (865) , počasí nám moc orientačně nepřálo, stejně jako můj žaludek, který po dávkách gelů doslova nadával dychtivým bolavým útokem. Trvalo to naštěstí jen asi hodinu a půl, ale mlha né a né ustoupit.

Z Konečné jedině směrem po modré na Smrkovinu, kde jsme potkali oba dva týmy, takže se nám stíhací tempo po menší orientační kolizi před Bumbálkou vyplatilo. Tam jsme na trase po červené v mlze nějakým nevysvětlitelným způsobem sešli z trasy a ocitli jsme se v lese. Až pomocí kompasu nás Filip vyprostil opět na trasu červeného značení. Pár minut jsme tady ztratili. Když jsme se dozvěděli další kopec ,,Čertův Mlýn“ 1205 m n. m. tak Filip zvolil jedinou schůdnou trasu, a to dolů po žluté a na asfaltku na Staré Hamry. Dále do Ostravice pořád po tvrdém asfaltu až do Čeladné, kde jsme u studánky lokli trochu vody a pokračovali na Čertův Mlýn.

Zkratkou jsme tentokrát nešli (ta zkratka, kterou má Libor v B7), ale valili jsme to po asfaltce hore s tím, abychom je dostali. Neboť před námi byl už jen Zbyňa s Tomem a odhad byl do 15 min.

To se taky po výstupu na Čertův Mlýn potvrdilo. Na vrchole nám referovali, že mají náskok jen něco přes 10 minut. V tom momentě mě popadl takový nával energie, že jsem z kopce (kór z Čerťáku na Pustevny, kde je samý šutr na ty moje kotníky) nikdy neběžel.Ii Filip se určitě udivil, že jsem se rozběhl jako nikdy. Dlouho to ale netrvalo :)

Na Radhošti jsem zjistil, že toto stíhací tempo mé kotníky už nemůžou déle snést – byla to neskutečná bolest.“No nic, jako vždy zatnout zuby a jedem” zvolal Filip a valili jsme dále . Na Velký Javorník, který měl být podle všeho poslední 5-tý kopec jsme se vyhoupli s nadšením, že už jen do Rožnova a je to . Ale omyl pánové a dámy, na Javorníku nám sdělili , že jsme čtvrtém kopci (Tanečnice byl tzv. nultý úvodní kopec).Aaha olááá! A kam teď teda? Kopec, o kterém jsem nikdy neslyšel, Oprchlice 639 m n. m.

Takže po červené směrem na Valašské Meziříčí přes kopce Dlouhá, Krátká, Huštýn. A právě tady kolem Huštýna jsme parádně zakufrovali. Chtěli jsme ho oběhnout, ale oběhli jsme ho na jinou vrstevnici, která nás úplně zmátla, takže jsme začali šrotovat ty naše mozečky a hledat, kde vlastně jsme… No morálka už byla na spadnutí, zvláště když Filip už dobré 3 hodiny a já něco kolem 2 hodin nic nepil a dehydratace začala nepříjemně působit. Ale ve výsledku to byla naše chyba a blbost, která nás stála drahocenný čas! Nakonec jsme ukázali:“Hele jdeme tudy, musí tam být ta červená” , a byla tam, jediné štěstí!!! Filipův kompas nás jako vždy dostal na správnou cestu :)

Doběhli jsme, teda já už spíše šoupavým během kvůli kotníkům, na poslední kopec, odkud jsme doběhli do vesnice Zašová a pak po asfaltce cca 10 km do Rožnova .

Oba jsme byli doslova na kaší, Filip se zánětem šlachy na noze, já napuchlé oba kotníky….s pocitem dobré spolupráce jsme opět zdolali další krásný, těžký závod, v kterém jsme se i důkladně osprchovali :)

Tento závod máme velmi rádi, neboť nikdy nevíme co nás čeká, a to zazkouší právě naši psychiku a fyzickou zdatnost. Letos 2.místo, čas 17:40 hod a 122 km s převýšením okolo 4000 m.

Musíme poděkovat naším sponzorům, bez kterých by bylo daleko těžší zdolat tento extrémní závod, jsou to společnosti : Adidas, Elvac, Continental, Nutrend.

Děkujeme za vaší podporu , vážíme si ji!

Také děkujeme organizátorům za nachystání této super akce, trasa byla opět zážitkem a dobrodružstvím.

Filip Šilar a Michal Čeladník z týmu Adidas Outdoor team/Elvac/Continental/Nutrend
(sepsal Michal)