Rozhovor s Jiřím Lorenzem – „Single Man“ Gigathlonu

Jak si se dozvěděl o Gigathlonu?

Znám tento závod už poměrně dlouho. Když jsem byl ve Švýcarsku na Světovém poháru, mluvilo se tam o něm. Asi před rokem jsem zjistil, že bude Gigathlon i v České republice. Tehdy zde pořadatelé udělali první promozávod, který shodou okolností vyhrál můj kamarád. Byl u toho i zakladatel Gigathlonu ze Švýcarska. Vítěz pak dostal startovné na švýcarský závod. Kamarád mi po návratu říkal, že pro něj byla účast na Gigathlonu úžasným zážitkem.

Nelákalo Tě tedy jet na Gigathlon do Švýcarska?

Lákalo, ale bylo to pro mě finančně nedostupné.  S českými podmínkami se to nedá srovnávat. Tady k tomu pořadatel přistoupil velmi přívětivě. V té době jsem navíc aktivně závodil a měl jsem toho poměrně dost. Nyní však velmi vítám, že si budu moct vyzkoušet Gigathlon v Čechách.

Pět disciplín ve dvou dnech. Není to pro jednoho člověka příliš velká porce?

No, mně tam spíš některé disciplíny chybí. Čím více by bylo disciplín, tím větší šanci bych měl uspět. Chybí mi tam třeba kajak, ale zase je skvělé, že si budu moct zazávodit na in-linech, vítám jízdu na obou kolech – silničním i horském.

Na Gigathlonu se mi líbí právě to, že si budu moct vyzkoušet závodit jen sám za sebe. Takových závodů je v jednotlivcích velmi málo. Většinou se jedná o závody týmové. Na Lipně si může člověk vybrat – může závodit sám, v páru, nebo v týmu, vybrat si kategorii podle svých možností a schopností. Což je skvělé pro lidi, kteří jsou schopni absolvovat třeba jen jednu disciplínu.

Když jsem o Gigathlonu slyšela poprvé, jako závodníka jsem si představila člověka, který bude všestranný profesionál. Myslíš si, že můžou Gigathlon Czech Republic absolvovat i „hobbíci“?

Rozhodně ANO. Gigathlon Czech Republic je skvělý v tom, že se dá dělat týmově. V každé partě se najde někdo, kdo rád běhá, kdo jezdí na kole, kdo umí plavat nebo se rád projede na in-linech. Je to ideální koncept. Myslím, že u nás tento závod chybí a má šanci uspět.

Jsou u nás lidé, kteří jsou schopni tento závod absolvovat sólově?

Jednoznačně ano. Dnes je velmi populární běh, na síle nabírají ultra traily, ty navštěvuje spousta atletů, kteří dříve běhali na dráze a teď se najednou zbláznili a běhají po horách…  Z nich se snadno rekrutují „Gigathlon-singlisti“. Pro lidi, kteří chtějí poznat své hranice a limity, je Gigathlon v Čechách naprosto ideální příležitostí.

Která z disciplín je Ti nejbližší?

Silniční kolo. Dříve jsem býval relativně dobrý běžec, ale už mám zničené tělo. Závodní vzdálenost na Gigathlonu ale odběhnu v pohodě.

A naopak nejnáročnější?

Pro mě to bude jednoznačně plavání.

Jaký byl Tvůj největší životní závod?

Mistrovství světa v Adventure Racingu ve Francii, kde jsem reprezentoval Českou republiku. Sedm dní jsme závodili v náročném terénu ve francouzských Alpách. Byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu, byli jsme skvělý tým!

Co považuješ v rámci tréninkového procesu za klíčové? Na co je dobré se zaměřit?

Nejdůležitější je sportovat pravidelně, denně se projet na kole, proběhnout se, hýbat se konstantně alespoň 5x týdně. Já jezdím například každý den do práce na kole, denně ujedu asi 50 km. Čas, který bych jinak proseděl v autě nebo v MHD, využiji naplno aktivně. Cestu do práce beru jako trénink, hledám cíleně cesty tak, abych trénoval a moje cesta měla smysl.

A když nestihnu natrénovat na letošní Gigathlon Czech Republic, můžu to vzít jako výzvu pro příští rok…

Jednoznačně! Rok tréninku je naprosto ideální. Tedy pokud si chcete závod užít a své tělo nezničit. Jinak si myslím, že k účasti na Gigathlonu stačí trénovat i kratší dobu. A kdo si nevěří závodit sám za sebe, ať se zapojí do nějakého týmu.

Co trénink? Je nutné, abych měla osobního trenéra?

To záleží na tom, jak dobře znáte své tělo. Pokud jste se dosud příliš nehýbali, je vhodné se do začátku potkat s trenérem, který vám poradí, jakých chyb se vyvarovat, abyste své tělo neničili. Trenér vám poradí i jak správně běhat, jak se protáhnout…

Je důležitá znalost technické stránky jednotlivých disciplín Gigathlonu?

Nemyslím si. Důležitý je trénink vytrvalosti. Pokud člověk pravidelně trénuje, přijde časem i na správnou techniku. Každý je schopen najít si svou vhodnou metodu pohybu, která mu dělá nejméně problémů a funguje s ohledem na jeho tělo nejlépe.

Přistupuješ nějak speciálně i ke stravě?

Ano, jsem přesvědčen o tom, že strava velmi ovlivňuje výkon. Existují obecná doporučení a na jejich základě by si měl člověk najít to, co mu vyhovuje. Velmi mi vyhovuje koncept mojí nutriční poradkyně, Hanky Lang, která mi nikdy neřekla: „Nesmíš jíst to a to,“ ale doporučila mi, CO je vhodné jíst, pokud chci, aby mi strava dávala energii a nezatěžovala mě.  Její přístup není o žádných striktních jídelníčcích. Stravu jsem si poskládal podle toho, co mi vyhovuje, a cítím se skvěle. Člověk by neměl jíst něco, co mu nechutná. Není k tomu důvod.

A co strava před závodem?

U Gigathlonu bude velmi důležité, aby závodník jedl během samotného závodu. Energie během závodu dojde každému, proto bude nutné přijímat energii i v jeho průběhu. Já osobně částečně používám výživové doplňky – energetické gely, rychlé cukry, ale vyhovuje mi dát si i kus hermelínu, nebo jídlo, které mě rychle zasytí. Své tělo znám a vím, jaké množství si mám vzít. Závodník by se neměl před závodem přejíst, ale současně by neměl být hladový.

Každému ale vyhovuje něco jiného. V mém Adventure Racing týmu jsme toho důkazem. Já jsem raději trochu hladový, kamarád se raději více zasytí. Důležité při přípravě na takovou akci je své tělo co nejlépe poznat. Tohle ale těžko poznáte během tréninku. Ideální je absolvovat předem nějaký kratší závod, protože tělo při závodě funguje jinak.

Jak se cítíš před závodem? Máš trému?

Mám to rád. Když mi někdo zmáčkne stopky, ať mě bolí cokoli, „zatemní“ se mi a jdu do toho.

V mládí si se vrcholově věnoval in-line hokeji, jak ses dostal k vytrvalostním sportům?

Ono je si to svým způsobem blízké. Adventure Racing je týmový sport stejně jako in-line hokej. Zlom nastal na vysoké škole, kde jsme měli výborný outdoorový tým. Můj vývoj byl postupný, nebylo to ze dne na den. Časem jsem se dostal na Evropský pohár, pak na Světový pohár. I prožívání závodů a konečné umístění se vyvíjelo. Nejprve jsem byl rád, že jsem závod vůbec absolvoval, pak jsem se posouval i v umístění a to mě motivovalo k neustálému zlepšování se.

Máš v životě nějaké motto, kterým se řídíš?

Mám jich hned několik. První je: „Zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je silný!“ Druhým mottem se řídím také rád: „Kdyby to na světě bylo jednoduchý, tak by nás to tady nebavilo!“ A třetí vtloukám do hlavy svým dvěma dětem: „Pokud člověk něco chce a jde za tím, tak to dokáže!“

Děkuji, těším se, že se uvidíme na startu.