Swimrun. Nový extrémní sport nebo jednodušší triatlon?

Swimrun je nový druh vytrvalostního sportu složený z 2 disciplín – běhu a plavání, které se několikrát opakují. Tento sport je možné zařadit mezi dobrodružné, v některých případech až extrémní závody. Nejbližšími příbuznými jsou triatlon a aquathlon, od kterých se však v některých ohledech zásadně liší.

Běh a plavání dohromady?

Historie swimrunu

Přestože swimrun vznikl až na začátku třetího tisíciletí, je nyní již téměř celosvětově známým sportem. První závod se konal ve Švédsku v roce 2006 a nápad na jeho uspořádání se zrodil z přátelské výzvy bratrů Matse a Jespera Anderssonových a jejich kamarádů Anderse Malma a Janneho Lindberga, jejichž cílem bylo pouze za pomoci vlastních sil překonat přírodní oblast ostrovů mezi Utö a Sandhamn, vzdálenými od sebe přes 70 km. Zdolat tuto výzvu zkusili poprvé v roce 2002 a zabralo jim to přes 26 hodin. Čtyři roky poté se již jednalo o oficiální závod, kterého se zúčastnilo 9 dvojic a konal se pod názvem Ö TILL Ö (ve Švédštině znamenající „z ostrova na ostrov“). Název „swimrun“ jako označení sportu jako takového se zrodil až několik let po prvním závodě.

ÖTILLÖ se tak dá nazvat matkou swimrunu a nadále zůstává tím nejvíc, čeho se můžete ve swimrunu zúčastnit.

Počet závodů ve swimunu se od roku 2006 až do současnosti exponenciálně zvyšuje, a ne jinak tomu jistě bude i v následujících letech. V květnu letošního roku měl tento sport premiéru i v České republice, když se v rámci Czech Swimrun Tour uskutečnil první závod na vodní nádrži Orlík.

V čem je swimrun specifický?

Jak již bylo řečeno, nejvíce se swimrun svým formátem podobá aquathlonu či triatlonu. Unikátní je však v mnoha ohledech:

• je prováděný vždy ve vnějším prostředí a na otevřené vodě
• každý závod obsahuje min. 2 běžecké a 2 plavecké úseky (většinou ale mnohem více), které se střídají a navazují na sebe bez přestávky
• závodník si veškeré vybavení, které má na startu, nese s sebou po celou dobu závodu až do cíle, tzn. že plave v běžeckém a běží s plaveckým vybavením
• je povoleno velké množství plaveckých pomůcek, jako ruční packy, ploutve, piškot, či jiné nadnášející pomůcky
• standardně jde o týmový sport – závodí se ve dvoučlenných týmech(ženské, mužské, smíšené), ačkoli v některých závodech je možné se setkat i s variantou sólo závodu

V původním severském formátu závodu je trasa vedena z větší části mimo pěšiny, skrz divokou přírodu a s neupravenými, v některých případech až nebezpečnými vstupy do vody. Ve středoevropských podmínkách tvoří větší část trasy pěšiny a nezpevněné cesty a celkově je trasa „běhu příznivější“. Poměr plavecké části k běhu není pevně stanoven, standardně bývá kolem 15 – 20 % z celkové délky trasy.

Vybavení

Jak bylo zmíněno, na rozdíl od jiných závodů, kdy se závodník pohybuje ve vodě, je u swimrunu běžně povoleno velké množství plaveckých pomůcek, a to jednak kvůli efektivitě pohybu a zvýšení rychlosti při plavání, tak z důvodu bezpečnosti. V originálním ÖTILLÖ jsou např. povoleny nadnášející pomůcky až do velikosti nafukovacích lehátek! Možná překvapivé je, že i těch mnozí závodníci využívají.

Neopren, plavecké brýle, čepice, piškot i packy, vše co si vezmete do vody, musíte nést i na souši

Ačkoli se zdá, že postavit se na start závodu bez pomůcek, které zvyšují závodníkovu rychlost ve vodě, je značně nevýhodné, nemusí tomu tak být. Čím více pomůcek si totiž s sebou do vody závodník vezme, tím více jich musí nést při běžeckých pasážích. Ačkoli tak např. plavecké ploutve mohou ve vodě ušetřit celé minuty, jejich nesení na souši (a přezouvání za boty, které máte při plavání v batohu) může stát nakonec času mnohem více a tato na první pohled vypadající výhoda se tak může obrátit ve velkou nevýhodu. Proto může hrát výbava závodníka významnou roli v taktice a nakonec i ve finálních výsledcích závodu. A v tom také spočívá unikátnost swimrunu.

A jak je to s tou náročností?

Občas je možné se potkat s názorem, že swimrun je „jen“ jednodušší varianta triatlonu. Faktem je, že obsahuje o disciplínu méně. To však nevypovídá nic o náročnosti sportu jako takového. Náročnost swimrunu spočívá především právě v pravidelném střídání sportů a také v terénu, ve kterém se závody konají. Vstupy/výlezy z vody jsou často technicky náročné, běžecké pasáže mimo cesty a pěšiny taktéž. Navíc po plaveckém úseku pravidelně následuje menší či větší výběh do kopce, ani převýšení tedy není zanedbatelné. Rozdíl je také v tom, s jakou výbavou závod absolvujete a jak náročné tedy plavecké, resp. běžecké úseky jsou.

V náročnosti terénu se český swimrun blíží tomu severskému – ne vždy je k dispozici pláž

V každém případě však platí, že náročnost je subjektivní měřítko a pro každého to bude jiné. Jak náročný tedy swimrun je, si každý musí vyzkoušet na vlastní kůži. V České republice a okolí máte letos ještě 2 možnosti, a to buď 8. září na Slapech nebo o týden později v polské Solině.

Na závěr ještě jedno drobné porovnání…

Na startu prvního Ironmana bylo 15 mužů a 12 z nich vidělo cíl. Na start prvního ÖTIILÖ se postavilo devět týmů a do cíle se dostaly pouze dva z nich.