Timex Winter Race očima Tomáše Petrečka

Gratulujeme Tomovi a celému týmu k druhému místu v prvním letošním závodě Adventure Race a děkujeme za poskytnutí reportáže. Více o závodech a expedicích Tomáše Petrečka najdete na adresewww.tomaspetrecek.cz.

Jak jsme mrzli v Polsku aneb druhé místo na Adventure race – Timex 360

V neděli jsme se s týmem CZAR Team/Berghaus/Nutrend/Merida (Tomáš Vaněk, Petr Bloudek a Zuzana Weissová a já) vrátili ze zimního závodu adventure race Timex 360 v Polsku a přivezli jsme si každý stříbrnou medaili. A že zrovna panovaly ty nejtužší mrazy? Zima byla opravdu jak v Rusku. Ostatně závod se konal nedaleko ukrajinských hranic a byl to jediný zimní závod evropského poháru v adventure race (dále jen AR). Inu adventure race je přece o extrémech.

V týmovém závodě, kde je jedna žena a tři muži, jsme museli zdolat 7 km orienťáku – 56 km MTB – 18 km běžky – 68 km MTB – 47 km trek – 124 km MTB – 15 km trek – lanové aktivity – 12 km MTB – 24 km běžky – 19 km MTB. Už od začátku jsme museli přiznat, že je fakt zima a nebude to žádný „nedělní výšlap na Kokořín“. Startuje se ve čtvrtek ve 22 hodin na náměstí v Zamośći. Trošku nás zebou palce na nohou. První etapa je městský orienťák, vše zvládáme bez větších problémů a průběžně se držíme na 2. místě.

Když máme za sebou orienťák, sedáme na kola a vyrážíme na bajkovou etapu. Noc je jasná a mrzne. Ale říkáme si, že se na kole jistě zahřejeme a mráz nám tolik vadit nebude. Jak jsme se spletli! Po první kontrole to přišlo: defekt! Ale nepanikaříme. Je taková zima, že naše hlavy zůstávají chladné a vše v klidu a rychle opravíme. Plášť se zdá být v ráfku nějaký volný, ale drží. Po 300 metrech se plášť vyzouvá. Nevadí, opravujeme znova! Když už se to stává po třetí, po čtvrté tak už začínáme propadat mírnému zoufalství. A umíte si jistě představit, jak zubatý je dvacetistupňový mráz, když máte na sobě lehké závodní kalhoty. Máme jedinou šanci, jak to vyřešit. Navštívit dům toho Poláka, který zrovna bude svítit.

Klepeme na dům u cesty v 0:30 nad ránem, rodina nechápe, co za podivná parta si takhle v noci vyrazí na kolo a proč chce jít na návštěvu. Vlítneme do kuchyně, kde panuje večerní idylka. Polský pan domácí se z šoku rychle vzpamatovává a snaží se nám pomoct. My rozehříváme plášť, ale marně. Nakonec nám kdesi ze sklepa donese náš hostitel velmi starý, popraskaný a sjetý plášť. Bereme a za chvíli už vyjíždíme, průběžně však na moc pěkném posledním místě.

Nic nevzdáváme a tempo stupňujeme až do depa. Tam přezouváme běžky, které jsou naší silnou disciplínou. Postupně doháníme týmy před námi. Následují další etapy – bajk, trek. Na nich si také vedeme dobře a pohybujeme se kolem 4. místa. Po celou dobu nám zamrzají veškeré tekutiny, gely, magnéska a housky jsou tak tvrdé, že by se jimi dalo zabíjet. Baterky vydrží vždy jen krátkou dobu. Je okolo -19 stupňů, což ještě není nejhorší. Na cyklo etapách používáme speciálně zateplené návleky na ruce a nohy od Honzy Kopky, extrémního zimního bajkera. Je to vynikající pomoc a nejednou si je v duchu pochvaluji.

Prokousáváme se závodem v extrémním počasí, únava už je také znát a nedostatek tekutin nám závod v žádném případě neulehčuje. Týmy, které míjíme v depech, nevypadají svěže, někteří zvažují odstoupení ze závodu. To mě nutí k zamyšlení a začínám si všímat i nás. Zjišťuji, že vypadáme možná ještě hůř! Ale nevzdáváme to. I v depech se snažíme být rychlí, šetříme každou minutu. Dokonce i oblečení téměř nestřídáme. I díky tomu snad postupujeme na 2. místo. Spokojenost a všudypřítomné humorné poznámky nám pomáhají ve společném boji.

Nejtěžší etapa měří 130 km a jede se na kole. Mrazy se vyšplhaly až na -30 stupňů Celsia. Přestává legrace. Jízda na zmrzlém povrchu, omrzlý obličej, zamrzlý camelback, veškeré doplňky stravy taky nepoužitelné. Zkrátka – všechno je jako led. Už i návleky příliš nepomáhají, zima je na nás opravdu přísná. Sem tam někdo zaznamená pád z kola v namrzlých kolejích. Hřeby na našich pláštích jako by nebyly. Ale i toto přežíváme a s 20-ti minutovou pauzou na benzince, kde se rozehříváme a zateplujeme NRC fólií téměř všude. Následují další etapy: trek, kolo, běžky a závěrečné kolo do cíle. Jsme stále na druhém místě, na běžkách a v treku stahujeme náskok vedoucího polského týmu, pomáhají nám k tomu boty Salomon s hřeby od Salomon-run. V průběhu posledních etap ještě absolvujeme obtížnější lanové aktivity (traverzy, přemostění, výstupy na laně a slanění). Do celkového umístění už však naše snaha nezasáhne. Závěrečný lanový traverz na místní pevnost a hledání kontrol v podzemí jsou už jen takovou tečkou. Dojíždíme do cíle na konečném 2. místě evropského poháru v AR Timex 360. Jsme šťastni, že to takhle dopadlo.

Poděkování patří naší holce v týmu Zuzce Weiss, která se s tímto závodem velice dobře poprala a bohužel zaplatila i lehkými omrzlinami na nohou. Dále našim sponzorům a České asociaci extrémních sportů.

Tomáš Petreček
www.tomaspetrecek.cz