Tomáš Bystřický: Menší závody využívám jako tempové tréninky

Tomáš Bystřický se na horských závodech v České republice ukazuje teprve druhým rokem, jeho kariéra se ale v minulosti vázala především na letní biatlon. O tom, jaké jsou jeho plány a kde všude ho letos ještě uvidíme, jsme se ho zeptali na Sušickém horském běhu.

Tomáši, původně si dělal letní biatlon, v současnosti se věnuješ teprve druhou sezonu horskému běhu. Chceš se k biatlonu ještě vrátit nebo se chceš věnovat hlavně běhu?
Už v devíti letech jsem začal s biatlonem v letní variantě, což je méně známá odnož biatlonu. Jedná se o krosový běh s tím, že puška je na střelnici. Takže běh mi byl od malička velmi blízký. Postupně mě to ale přestává naplňovat, protože když jsem se dostal do reprezentace, musel jsem začít nabíhat mnohem větší objemy a to mě začalo více bavit. Navíc v českém letním biatlonu jsem už dosáhl maxima, co jsem mohl, takže bych se v současné době chtěl více zaměřit na horský běh. V Plzni se věnuji biatlonovému klubu, který s mámou vedeme a trénuji děti. V zimě s nimi jezdím po závodech jako trenér a u toho bych chtěl zůstat i do budoucna.

Spousta špičkových českých i zahraničních horských běžců věnuje svou zimní přípravu jiným sportům. Obvykle skialpovému lyžování či běžkám – jak to máš ty?
Skialpy mě velmi lákají, ale bohužel jsem zatím neměl šanci si je vyzkoušet. Brzdí mně jak finance tak čas, jak jsem již řekl, zimní sezonu věnuji ježdění po biatlonových závodech i jako rozhodčí (např. na závodech světového poháru v Novém Městě na Moravě), což mě stojí poměrně dost času. Takže přes zimu hlavně nabíhám objemy a trochu lyžuji.

Co ostatní sporty? Kolo, triatlon?
Kolo mám jen jako doplněk a závod si zajedu tak maximálně jeden ročně. Triatlon, tedy kombinaci běh, kolo a plavání, se nevěnuji.

Začínal si na „kratších závodech“ typu maraton a ŠUTR, hned další sezonu jsi se ale vydal na TransAlpine Run (běžecký etapový závod přes všechny alpské státy – Německo, Švýcarsko, Rakousko, Itálie), co tě k tomu vedlo?
Nalákal mě na to Marek Kittel, můj tréninkový i závodní partner, s kterým jsem TAR i absolvoval.

Jak se na takový závod trénuje?
TransAlpine Run je osmidenní etapový závod, takže každý den se běží zhruba vzdálenost maratonu, což dohromady dělá 280 km a převýšení +13 500m. Jedna etapa z toho byla vertikální kilometr. Trénovali jsme na to hlavně v českých podmínkách a třikrát jsme vyjeli na soustředění do Alp. Součástí tréninku byl celý seriál Rock Point – Horských výzev, abychom se více sehráli ve dvojici (pozn. redakce: ve dvojici s Markem Kittelem v Rock Point týmu). Celkově jsme v Horské výzvě skončili na 3. místě s tím, že jsme se postupně na každé výzvě zlepšovali, až jsme nakonec v Krkonoších vyhráli. Jako poslední závod v rámci přípravy jsme absolvovali horský maraton ve Švýcarsku, a pak už jsme jeli na TransAlpine Run.

Jaké jsou Tvé plány na letošní rok – máš v úmyslu se vrátit na TAR?
TransAlpine Run už tento rok v plánu nemám. Tuto sezonu bych chtěl věnovat čistě skyrunningovým závodům. V tuto chvíli mám za sebou Hyundai Perun Skymarathon, kde jsem prověřil svou formu až na dno a dále mě čekají zahraniční závody. První z nich bylo Mistrovství Evropy Zegama-Airzkori ve Španělsku, kde jsem skončil na solidním 65. místě, další pak bude ME Vertikální kilometr v Chamonix (Francie) a Marathon du Mont Blanc (dva dny poté). V červenci to bude Dolomites SkyRace, v srpnu asi Skyrace Matterhorn Ultraks a na podzim pak Limone Extreme. Mezitím si zaběhnu i pár tuzemských závodů, ale to bude záležet na formě a zdraví.

A máš v úmyslu obhájit Pražskou stovku? Loni tam došlo k takové zajímavé situaci, kde jste s Honzou Zemaníkem doběhli do cíle na prvním místě společně – proč vlastně?
První polovinu trasy jsme běželi každý sám, pak jsme se vzájemně předbíhali a dobíhali, ale v závěru už to bylo tak náročné psychicky i fyzicky, že jsme si řekli, že nemá cenu závodit a vzájemně se ještě víc hecovat, takže doběhneme spolu. (úsměv) V závěru už to doopravdy dost bolelo běžet pod 5 min/km a současně nebyla ani chuť se po 8 osmi hodinách společného běhu nějak předhánět. Vrátit bych se tam letos asi chtěl, ale zatím nic neslibuji.

Kolik hodin týdně věnuješ tréninku a jaká je zhruba skladba? Využíváš menších závodů jako součást své přípravy?
Studuji Elektro fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni, takže nejsem omezen pracovními povinnostmi, ale jen studiem. Tréninku se věnuji kolem 10 hodin týdně. K tomu ještě trénuji děti a občas nějakou brigádu. K závodům: Přesně tak. La Sportiva Labské pískovce půlmaraton a High Point horský sušický běh využívám jako tempové tréninky k přípravě na velké / hlavní závody. Od května začne skyrunningová sezona, kdy už moc dalších závodů, mimo ty hlavní, běhat nebudu.

Běhy typu Trans Alpine Run musí být extrémně náročné i na vybavení – máš něco speciálního, co bys rozhodně ostatním běžcům doporučil?
Co bych určitě doporučil i když to není vyloženě běžecká výbava, jsou sluneční brýle, nosím Julbo Dust, které mi poskytuje Rock-Point. Skvěle mi pomáhají v podstatě v jakémkoliv počasí např. dnes (pozn. redakce: jednalo se o klasické aprílové počasí, kdy chvílemi svítilo ostré horské sluníčko a chvílemi byla chumelenice). Ve chvíli, kdy se střídá počasí nebo je ostré sluníčko nebo i zataženo, tak mi brýle s kvalitními skly pomáhají mírnit ty rychlé změny světla. Za nejdůležitější ale považuji ochranu očí před odletujícím bordelem od ostatních závodníků. Výhodou taky může být že za nimi alespoň částečně schová svůj stav :).

Veškeré další vybavení mi poskytuje firma Salomon. Co se týče bot, tak běhám v modelu S-Lab Senese Ultra v softgroundové variantě a na trénink využívám model Sense Pro, který vychází ze závodní řady ale je o něco pohodlnější na delší tréninky. Z kompresního oblečení mám nejoblíbenější ¾ kompresní kalhoty EXO a nové šortky EXO PRO Twinskin, jejichž komprese na stehnech je nejdůležitější při dlouhých, technických sebězích, kde komprese svaly podrží a nedojde k takovému poničení. Je to doopravdy poznat na kratší regeneraci.

Tomáši díky za rozhovor a přeji spoustu úspěchů a hlavně zdraví v běžecké sezoně!

Michaela Kofrová